A je to zase všechno v háji...

 Všechno se to sesypalo jako, domeček z karet... z ničeho nic prostě, bum bác a bylo, to. Doteď nechápu co se stalo, je to pryč chápete to? prostě, je to fuč z ničeho nic je konec. Myslela jsem si že, tohle bude aspoň už něco víc a že, to vydrží ale, do háje zase jsem byla tak naivní a tak pitomá, a nechala se zase oblbnout a zmást. A zase jsem se akorát debilně zamilovala a zase jenom já a byla, jsem oslepená a neviděla to... proč.? co sakra dělám špatně.? já už fakt nevím co je špatně. Je mi s toho akorát zle, kdyby to aspoň nebylo tak ošklivý. Ale on se zachoval opravdu ošklivě a tak uboze že, kdybych ho teď viděla nejradši bych mu nafackovala... Ještě jakým stylem to napsal a jak se ke mě nakonec zachoval že, jsem v životě nezažila takového ubohé ponížení jako od něho. Je mi s toho smutno ale zároveň jsem uvnitř tak naštvaná že, mám chuť řvát a všechno to vyřvat do světa. 

Hromadí se ve mě všechen ten vztek, ty emoce a hněv. A nevím jak to ze sebe vypustit, skoro nespím a nedokážu o tom z nikým mluvit, dusím to v sobě a prostě, mi to nejde dát ven nedokážu to... ale, tak moc to bolí a tak moc mě to trápí a nedokážu se posunout dál. Mám v hlavě neskutečný bordel, a i přesto že, se snažím dělat všechno proto abych se s tím netrápila tak pak, přijde něco co mi tu bolest opět vrátí. ovládá mě i strach s toho že, budu sama že nikdo už nepřijde. Že už nedokážu nikomu důvěřovat, někoho si pustit k tělu. Je toho fakt moc a já s tím neumím bojovat... Ale čas se i přesto pomalu posunout dál a začít zase od znova a nějak se dát do kupy. Jinak se zblázním s toho.. takže se proto tímto článek s tebou loučím a nechávám tě jít z mé hlavy z mého srdce, a už tě nechávám odcházet z mého života.. Byli to hezké chvíle a ano měla jsem tě opravdu ráda ale tak moc jsi mi ublížil tak že bych ti nikdy nedokázala odpustit. A proto se s tebou opravdu právě tady a teď loučím a vypouštím tě z mé duše navždycky... ZBOHEM.