#11 Čas na povídání

  Dnešní povídání bude takové spíš moje smutnější verze toho všeho, co mě trápí a chtěla bych to aspoň nějak dostat ven. Omlouvám se předem všem, co tohle nechtějí číst, ale jak jinak si postěžovat než tím, že to vypíšu ze sebe. Jak bych začala, znáte takový to když jste sami a okolo vás jsou lidi, kteří někoho mají.? a vy jste tak nějak neustále sami? Tak to zase tak nějak mám já, a co si budeme vlastně už mě to štve a mám toho akorát tak dost. Dennodenně po nocích pláču tak, aby mě nikdo neviděl, koukám na romantický filmy a přetáčím si všechny ty sladký scény. Jo připadám si jako magor, ale co jiného... Asi už to zase nějak nezvládám, i když se snažím tvářit, že jsem naprosto v pohodě, ale vlastně nejsem.. Všechno mi to tak chybí a jsem naprosto v tomhle na dně.

A vlastně už ani nevím, kde dělám tu chybu a nebo proč mě tam nahoře tak trestá a nemůže ke mě být už hodný a dát mi tu lásku od někoho, kdo mě bude milovat přesně takovou, jaká jsem. vždyť nechci přeci tak moc, ne? Jestli si to mám nějak zasloužit, tak mi stačí jenom naznačit, jak a já to udělám, ale prosím ne tohle.. : ( to už nezvládám vážně ne.... to mě zničí nějaký návod.? Okey dobře slibuji, že přestanu fňukat a nějak se víc snažit (\) a něco proto dělat, ale ta rada by se hodila s tím návodem... Ponaučila jsem se dost tak teď už to štěstí ne.? nechci být ta chudinka samotná už ne prosím! Neřeším to, jak vypadám, i když mě to občas ještě štve, ale už jsem se s tím nějak smířila a i přesto proto něco dělám, cvičím a nějak se snažím něco pro sebe dělat.