Naprostý prázdno v sobě a obrovská bolest v mém životě

Nikdy v životě jsem se necítila tak prázdná v sobě, a až teď jsem zažila, co je to opravdová bolest ta bolest, kdy přijdete o člověka, který je vám blízký o člověka, který vás přivedl na svět o někoho, kdo vás všechno naučil. Nikdy jsem si nedokázala připustit, že to bude tak brzo... Věděla jsem, že to někdy přijde, protože každý jednou odejdeme, ale tohle.? to jsem nečekala, šlo to tak rychle a tak nečekaně, že jsem se s toho ani nedokázala ze začátku smířit. Začalo to už v březnu, kdy mamce začalo být zle, ale nechtěla jít do nemocnice a my ji tam nemohli dostat, ale to bylo ještě všechno tak nějak dobrý začalo to až ke konci dubna, kdy už teda byla v nemocnici a kde jsme zjistili, že maminka onemocněla a že má rakovinu, ale ještě tam byla ta naděje, že by jsme to mohli zvládnout. Ale pak se to všechno z ničeho nic podělalo a mamka se začala horšit, přišlo hrozně rychlé zhoršení stavu, ale mamka stále bojovala a my věřili, že to překonáme a že to zvládneme a mamku si vezmeme domu. Ale nejhorší měsíc byl Květen, kdy se to podělalo. A o maminku jsme přišli v tu chvíli přišla ta největší bolest ve mě to prázdno. Ten pocit, že už jí nikdy neuvidím, že už jí neřeknu, že ji miluju, nemůžu jí obejmout už nic prostě byla pryč odešla už navždycky. Neuvidí o de mě vnoučátka už jí nepředstavím svého budoucího manžela nebude na naší svatbě nic prostě. Nejhorší a smutnější měsíc v tomhle roce. Teď to byli 2 měsíce, co tu s námi není ale neustále to tak bolí a bolet to bude, protože tuhle bolest už mi nikdo nikdy nevrátí. už nikdy prostě.

 Maminko opustila jsi nás moc brzy, ale bojovala jsi statečně, ale ta nemoc tě přemohla moc nás to mrzí, ale myslíme na tebe a moc tě milujeme a nosíme si tě v srdci navždycky.. Doufám, že je ti teď dobře a že už tě nic netrápí. Milujeme tě Maminko naše..! !